Tato kapitola nejprve začíná obecnými informacemi o nabootování debianu, dále pokračuje kapitolami týkajícími se konkrétních instalačních metod a na závěr zde naleznete několik rad pro odstraňování případných chyb.
Parametry při bootování jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu, které se používají v případě, když chceme zajistit, aby jádro korektně pracovalo se zařízeními. Ve většině případů je jádro schopno detekovat všechna zařízení. Každopádně v některých speciálních případech musíme jádru trochu pomoci.
Detailní informace o bootovacích parametrech jsou k nalezení na Linux BootPrompt
HOWTO; následující text obsahuje popis jen stěžejních parametrů.
Při prvním zavádění systému zkuste, zda-li systém detekuje všechna potřebná zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte pro začátek žádné vlastní hodnoty). Pravděpodobně systém naběhne. V případě, že se tak nestane, můžete systém zavést později poté, co zjistíte jaké parametry je potřeba zadat, aby systém rozpoznal váš hardware.
Brzo po zavedení jádra se vám může objevit hlášení Memory: availk/totalk available. Hodnota total by měla ukazovat celkovou fyzickou paměť RAM (v kilobytech), která je systému dostupná. Pokud tato hodnota neodpovídá aktuálními stavu vaší paměti, potom byste měli použít bootovací parametr mem=ram, kde ram je vámi udaná velikost paměti (číslo zakončené znakem ,,k'' pro kilobyte nebo ,,m'' pro megabyte). Například, obě hodnoty mem=8192k a mem=8m znamenají 8MB RAM.
Pokud váš monitor umožňuje zobrazovat pouze černou a bílou barvu, zadejte argument mono. V opačném případě bude váš instalační proces používat barvy.
Jádro by mělo být schopeno rozpoznat, že zavádíte systém ze sériové konzoly. Pokud máte v bootovaném počítači rovněž grafickou kartu (framebuffer) a zapojenou klávesnici, měli byste při bootování zadat parametr console=device, kde device je vaše sériové zařízení, což je obvykle ,,ttya'' nebo ,,ttyb'' pro SPARC, nebo něco jako ,,ttyS0''. Eventuálně můžete nastavit proměné pro OpenPROM input-device a output-device na hodnotu ,,ttya''.
Znovu připomeňme, že detailní popis bootovacích parametrů je k nalezení na
Linux
BootPrompt HOWTO, tento seznam zahrnuje i tipy pro obskurní
hardware. Pokud máte s něčím problémy, přečtěte si navíc Problémy při startu
systému, Oddíl 6.6.
Během zavádění systému můžete vidět spoustu hlášení typu nemohu nalézt ..., není přítomen ..., nelze inicializovat ... nebo tento ovladač závisí na ..... Většina těchto hlašení je neškodná. Vy je vidíte proto, že jádro instalačního systémy je přeloženo tak, aby mohlo běžet na počítačích s odlišnými harwarovými konfiguracemi a mnoha různými periferními zařízeními. Samozřejmě že žádný počítač asi nebude mít všechna zařízení, tudíž systém nahlásí několik nenalezaných zařízení. Pokud se vám zdá doba, za kterou systém naběhne, příliš dlouhá, můžete si později vytvořit vlastní jádro (viz Kompilace nového jádra, Oddíl 8.4).
Ve speciálních případech si můžete přát nabootovat přímo z vašeho operačního systému. Je také možné, že instalační systém zavedete úplně jiným způsobem, ale základní systém budete instalovat z disku.
Systém Debian můžete nainstalovat ze stávající oblasti se souborovým systémem ext2fs nebo Minix. Tuto instalační metodu můžete například zvolit v případě, kdy chcete kompletně přeinstalovat váš dosavadní Linux systémem Debian.
Poznamenejme, že oblast, ze které instalujete, by v žádném případě
neměla být oblastí, do které chcete instalovat Debian (to se týká
např. oblastí pro adresáře /, /usr,
/lib, atd.).
Pokud instalujete z existující Linuxové oblasti, řiďte se následujícími instrukcemi.
http://http.us.debian.org/debian/dists/potato/main/disks-sparc/current/base2_2.tgz
Pokud máte bootovací CD a váš systém podporuje bootování z CD, nepotřebujete při zavádění systému žádné diskety. Poznamenejme, že na systémech Sun4m (např. Sparc 10s a Sparc 20s) byly zaznamenány problémy s bootováním z CD.
I když není možné zavést systém z CD-ROM, můžete z CD-ROM instalovat základní systém. Jednoduše zaveďte systém pomocí jiného instalačního média, jako jsou diskety. Když dojde na instalaci základního systému a dalších balíků, pak zadejte, že budete instalovat z vaší CD-ROM mechaniky. Přečtěte si ``Instalovat základní systém'', Oddíl 7.14.
Musíte nastavit RARP server, BOOTP server a TFTP server.
Použití protokolu RARP (Reverse Address Resolution Protocol) je jeden způsob, jak říct klientovi, jakou IP adresu by měl používat. Další způsob je použítí protokolu BOOTP.
Pro přenos bootovacího obrazu ke klientovi se používá protokol TFTP (Trivial File Transfer Protocol). Teoreticky můžete použít server na libovolné platformě, která jej implementuje. Ukázky v této kapitole se vztahují k operačním systémům SunOS 4.x, SunOS 5.x (neboli Solaris) a GNU/Linux.
V GNU/Linuxu můžete použít v zásadě dva BOOTP servery, jednak CMU bootpd a ISC
dhcpd, které jsou v distribuci Debian GNU/Linux součástí balíků
bootp, dhcp.
Pokud chcete použít CMU bootpd, musíte nejprve odkomentovat (nebo přidat) jeden
důležitý řádek v souboru /etc/inetd.conf. V systému Debian
GNU/Linux můžete spustit update-inetd --enable bootps, potom
restartujte inetd pomocí /etc/init.d/inetd reload. V jiných
systémech přídejte řádku, která může vypadat zhruba takto:
bootps dgram udp wait root /usr/sbin/bootpd bootpd -i -t 120
Nyní musíte vytvořit soubor /etc/bootptab. Jeho struktura je
velmi podobná té, co používají programy printcap(5),
termcap(5) a disktab(5) ze systému BSD. Pokud
porřebujete další informace, podívejte se na manuálovou stránku
bootptab(5). Pokud používáte CMU bootpd, musíte rovněž znát
hardwarovou (MAC) adresu klinta.
Na druhou stranu, nastaveni BOOTP pomocí ISC dhcpd je velmi jednoduché, protože dhcpd považuje BOOTP klienty za speciální případ DHCP klientů. Nepotřebujete znát hardwarovou adresu klienta, pokud nepotřebujete specifikovat některá nastavení pro každého klienta zvlášť (např. jména obrazů nebo kořenové NFS). Pokud chcete umožnit bootování, jednoduše v konfiguračním souboru vložte do bloku dané podsítě, ve které chcete umožnit bootování, direktivu allow bootp. Potom restartujte dhcpd server pomocí /etc/init.d/dhcpd restart.
Pokud chcete používat TFTP, měli byste nejprve zjistit, zda-li je aktivován
server tftpd. Obvykle je tento server spouštěn pomocí superdémona
inetd, takže v souboru /etc/inetd.conf byste měli mít
řádek.
tftp dgram udp wait root /usr/etc/in.tftpd in.tftpd -l /boot
Podívejte se do souboru /etc/inetd.conf a zapamatujte si název
adresáře a obrazy, jehož jméno je za in.tftpd; budeme jej dále
potřebovat. Přepínač -l umožňuje některým verzím
in.tftpd zaznamenávat (logovat) všechny požadavky, které mu byly
zaslány, do systémových logů; to je vhodné zejména v situaci, kdy bootování
neprobíhá tak, jak má. Pokud musíte změnit obsah souboru
/etc/inetd.conf, musíte rovněž běžícímu procesu inetd
sdělit, aby obnovil svá nastavení. Na stroji z Debianem stačí spustit
/etc/init.d/netbase reload; na jiných systémech musíte zjistit ID
běžícího procesu inetd a spustit kill -1
inetd-pid.
Dále je potřeba přemístit TFTP zaváděcí obraz, který potřebujete (viz Popis souborů instalačního
systému, Oddíl 5.4) do adresáře, ve kterém má tftpd uloženy
obrazy. V Debianu to bude obvykle adresář /boot, v ostatních
systémech /tftpboot. Dále musíte z toho souboru udělat odkaz na
soubor, který použije tftpd pro nabootování konkrétního klienta.
Bohužel je jméno souboru určeno TFTP klientem a neexistují žádné závazné
standardy.
TFTP klient bude hledat soubor hex-ip-adresa-klienta-architektura.
hex-ip-adresa-klienta se spočítá následovně: Každý bajt IP adresy
klienta vyjádřete z šestnáctkové soustavě. Pokud máte po ruce program
bc klidně jej použijte. Příkazem obase=16 nastavíte
výstup na hexadecimální a potom už jen zadáte jednotlivé části IP adresy. Pro
proměnnou architektura vyzkoušejte různé hodnoty.
Například SPARC architektury používají jména subarchitektur, jako třeba
,,SUN4M'' nebo ,,SUN4C''; v některých případech se jméno architektury nechává
prázdné, takže jméno hledaného souboru je pouze
hex-ip-adresa-klienta. Některé sparc systémy můžete přidáním
jména souboru na konec OpenPROM příkazu boot donutit hledat
konkrétní soubor. (Např. boot net my-sparc.image). Soubor musí
být samozřejmě v adresáři prohledávaném tftp serverem.
Poté co určíte jméno souboru, příkazem ln /boot/tftpboot.img /boot/file-name vyrobíte požadovaný odkaz.
Nyní byste měli být připraveni k natažení systému. Pokud chcete nabootovat stroj obsahující OpenBoot, vejděte do ,,boot monitoru'' (viz Vyvolání OpenBootu, Oddíl 3.3.1) a spusťte příkaz boot net. Některé starší verze OpenBootu vyžadují použití jména zařízení - například boot le().
Na některých systémech se standardní instalační RAM-disk a zaváděcí obraz TFTP nemusí vlézt do paměti. V takovém případě musíte navíc přes NFS připojit také kořenový adresář. Tento postup je shodný s instalací na bezdiskového klienta.
Nejprve postupujte podle Bootování pomocí TFTP, Oddíl 6.5.
# cd /tftpboot
# tar xvzf root.tar.gz
Ujistěte se, že používáte GNU tar, protože některé programy
(konkrétně implementace na SunOS) pracují špatně se zařízeními jako s
obyčejnými soubory.
/tftpboot/debian-sparc-root, s
rootovským přístupem. Tj. do souboru /etc/exports přidejte
následující řádek (toto je GNU/Linux syntaxe - pro SunOS by to mělo být
podobné):
/tftpboot/debian-sparc-root klient(rw,no_root_squash)
Poznámka: ,,klient'' je jméno nebo IP adresa instalovaného počítače tak, jak ji vidí server.
debian-sparc-root v adresáři /tftpboot. Například
pokud je IP adresa klienta 192.168.1.3, napište:
# ln -s debian-sparc-root 192.168.1.3
NOT YET WRITTEN
It is closer to "tftp install for lowmem..." because you don't want to load the ramdisk anymore but boot from the newly created nfs-root fs. You then need to replace the symlink to the tftpboot image by a symlink to the kernel image (eg. linux-a.out). My experience on booting over the network was based exclusively on RARP/TFTP which requires all daemons running on the same server (the sparc workstation is sending a tftp request back to the server that replied to its previous rarp request). However linux is supporting BOOTP protocol too but I don't know how to set it up :-(( Do it have to be documented as well in this manual?
Pokud se jádro zasekne během natahování, nerozezná připojená zařízení, nebo disky nejsou korektně rozpoznány, v prvé řadě zkontrolujte parametry jádra, kterými se zabývá Parametry při bootování, Oddíl 6.1.
Často pomůže, pokud z počítače vyjmete přídavná zařízení a vyzkoušíte znovu nastartovat.
Jestliže nemůžete nastartovat kvůli hlášce o problému s ,,IDPROM'', pak je
pravděpodobné, že se vybila baterie NVRAM, která uchovává nastavení firmwaru.
Více informací naleznete v dokumentu Sun NVRAM
FAQ.
Pokud problém přetrvává, prosíme vás o zaslání popisu chyby na adresu submit@bugs.debian.org. Na
začátku zprávy musíte uvést následující údaje:
Package: boot-floppies
Version: version
Ujistěte se, že version odpovídá verzi sady disket, které jste zkoušeli. Neznáte-li verzi, uveďte alespoň datum, kdy jste si diskety nahráli a z jaké distribuce pocházejí (tzn. ,,stable'', ,,frozen'').
Ve vaší zprávě by se měly objevit i následující informace:
architecture: sparc
model: výrobce a typ počítače
memory: velikost paměti RAM
scsi: typ řadiče SCSI
cd-rom: typ CD-ROM a způsob jejího připojení (ATAPI)
network card: typ síťové karty
pcmcia: údaje o zařízeních PCMCIA
V závislosti na povaze chyby by mohlo být užitečné uvést, zda instalujete na disk IDE nebo SCSI, další informace jako zvuková karta, kapacita disku a typ grafické karty.
V samotné zprávě podrobně popište problém, včetně posledních viditelných hlášeních jádra v okamžiku zaseknutí počítače. Také nezapomeňte popsat kroky, kterými jste se do problémové části dostali.