Jestliže se systémem Unix začínáte, možná budete mít zájem přečíst si dostupnou
literaturu. V Unix
FAQ najdete odkazy na anglické knihy a diskusní skupiny Usenet.
Podívejte se také na User-Friendly Unix
FAQ.
Linux je jednou z implementací systému Unix. Na Linux Documentation Project (LDP) je
shromážděno velké množství elektronických dokumentů a HOWTO (návodů jak na to)
týkajících se Linuxu. Většinu z těchto materiálů si můžete pročítat lokálně,
stačí nainstalovat jeden z balíků doc-linux-html (HTML verze) nebo
doc-linux-text (ASCII verze), dokumenty budou v
/usr/doc/HOWTO. V balících jsou dostupné rovněž překlady
některých návodů.
Česky vyšly knihy:
Michal Brandejs:
UNIX - Linux. Kniha je určena pro začínající uživatele Linuxu a
systémů UN*X. Zabývá se základními příkazy a systémem z hlediska uživatele.
Vydala Grada.
Pavel Satrapa:
Linux
- Internet Server. Kniha popisuje Linux z pohledu správce sítí,
konfiguraci základních síťových služeb a podobně.
Computer Press.
Informace specifické pro Debian jsou uvedeny dále.
Debian se v liší od ostatních distribucí Linuxu. I když jste již s Linuxem pracovali, je třeba seznámit se s tím, jak distribuce funguje, abyste si systém udrželi v pořádku. Tato kapitola vám pomůže se v Debianu lépe zorientovat. Opět se jedná pouze o letmý přehled.
Nejdůležitější je pochopit, jak pracuje balíčkovací software. Systém je z velké části spravován balíčkovacím systémem. Jedná se o adresáře:
/usr (vyjma /usr/local)
/var (vyjma /var/local)
/bin
/sbin
/lib
Například když nahradíte program /usr/bin/perl, nejspíš bude vše
fungovat, ale s přechodem k novější verzi balíku perl o své úpravy
přijdete. Zkušení uživatelé tomu dokáží zabránit převedením balíku do stavu
''hold''.
Hledáte-li popis nějakého programu, vyzkoušejte nejprve man program a info program.
Užitečné informace najdete v adresáři /usr/doc. Zajímavé
dokumenty jsou v podadresářích /usr/doc/HOWTO a
/usr/doc/FAQ.
Debian web site obsahuje
velké množství dokumentace o Debianu. Hlavně se podívejte na Debian FAQ a prohledejte
Debian Mailing List
Archives. Komunita okolo Debianu si navzájem pomáhá (users for
users), takže pokud se chcete přihlásit k některému z Debianích mailing listů,
podívejte se na Mail List
Subscription.
Proč byste si mohli chtít připravit nové jádro? Obvykle nejde o nutnost, poněvadž jádro dodávané s Debianem funguje ve většině počítačů. Nové jádro může být užitečné v následujících situacích:
Nebojte se kompilace jádra, je to zábava a budete z ní mít užitek.
Doporučený způsob kompilace jádra v Debianu vyžaduje tyto balíky:
kernel-package, kernel-source-2.2.19 (aktuální verze
v době vzniku dokumentu), fakeroot a další, které již máte patrně
nainstalované (úplný seznam je v souboru
/usr/doc/kernel-package/README.gz).
Pozn. Jádro nemusíte připravovat touto cestou, ale domíváme se, že s využitím
balíčkovacího softwaru se proces zjednodušší a je také bezpečnější. Můžete si
klidně vzít zdrojové texty jádra přímo od Linuse a nebudete potřebovat balík
kernel-source-2.2.19.
Popis balíku kernel-package se nachází v adresáři
/usr/share/doc/kernel-package. V následujících odstavcích najdete
jen úvod k jeho použití.
Jestliže kompilujete jádro pro UltraSPARC, ujistěte se, že máte nainstalovaný
balíček egcs64, což je preferovaný překladač pro 64bitové SPARC
jádra. Standardní gcc sice 64bitové jádro zkompiluje také, ale ne
tak ,,stabilně''. Také pokud zpozorujete nějaké problémy s jádrem a požádáte
někoho o radu, bude vám řečeno, že máte nejdříve vyzkoušet kompilaci s
egcs64, jestli problém sám nezmizí. Po instalaci
egcs64 nezapomeňte spustit jako root příkaz
update-alternatives --config sparc64-linux-gcc.
V dalším budeme předpokládat, že zdrojové texty jádra verze 2.2.19 uložíte do
/usr/local/src. Jako superuživatel vytvořte adresář
/usr/local/src a změnte jeho vlastníka na váš normální účet.
Zalogujte se na svůj účet a přejděte do adresáře, kde chcete mít zdrojové texty
jádra ()(cd /usr/local/src), rozbalte archív (tar xzf
/usr/src/kernel-source-2.2.19.tar.gz) a jděte do tohoto adresáře
(cd kernel-source-2.2.19/). Proveďte konfiguraci jádra příkazem
make xconfig v prostředí X11 nebo make menuconfig v
ostatních případech. Pročtěte si nápovědu a pozorně vybírejte z nabízených
možností. Pokud si v některém bodu nebudete vědět rady, je většinou lepší
zařízení do jádra vložit. Volby, kterým nerozumíte a které se nevztahují k
hardwaru, raději nechte na přednastavených hodnotách. Nezapomeňte do jádra
zahrnout ``Kernel module loader'' (tj. automatické vkládání modulů) v
``Loadable module support'' , které přednastavené není, avšak Debian tuto
službu předpokládá.
Příkazem /usr/sbin/make-kpkg clean pročistíte strom zdrojových
textů a nastavení balíku kernel-package.
Kompilaci jádra provedete příkazem fakeroot /usr/sbin/make-kpkg --revision=jadro.1.0 kernel_image. Číslo verze si můžete podle vlastní úvahy, slouží k vaší orientaci v připravených balícich. Kompilace zabere chvíli času, záleží na výpočetním výkonu vašeho počítače.
Až kompilace skončí, jádro nainstalujete jako každý jiný balík. Jako root
napište dpkg -i
../kernel-image-2.2.19-subarch_jadro.1.0_sparc.deb.
subarch je volitelné upřesnění architektury, , které jste zadali
před kompilací jádra. dpkg -i kernel-image... nainstaluje jádro
spolu s doprovodnými soubory. Jedná se třeba o soubory
System.map, který je užitečný při dohledávání problémů v jádře a
/boot/config-2.2.19 obsahující konfigurační soubor jádra. Pokud
jste vytvořili balík s moduly, je nutné ho rovněž nainstalovat.
Nyní můžete spustit systém znovu s novým jádrem. Projděte si výpisy, zda se při instalaci jádra nevyskytly problémy a spusťte shutdown -r now.
Popis balíku kernel-package najdete v adresáři
/usr/doc/kernel-package.