Než začnete s instalací, vytvořte si zálohu souborů, které máte na disku, při instalaci by mohlo dojít ke ztrátě vašich dat. Instalační programy jsou docela spolehlivé a většina z nich je prověřená lety používáni, ale chyba by se vám mohla zle vymstít. I po uchování obsahu disků buďte opatrní a promyslete si odpovědi a kroky při instalaci. Dvě minuty přemýšlení mohou ušetřit hodiny zbytečné práce.
I když budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný operační systém, přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho instalaci. Zvlášť v případě, že se chystáte přerozdělit systémový disk, se vám může přihodit, že bude nutné obnovit zavádění tohoto systému nebo dokonce nová instalace operačního systému, jako je to v případě počítačů Macintosh.
Kromě tohoto dokumentu budete potřebovat manuálovou stránku fdisk, Úvod do
programu dselect a Linux for SPARC Processors
FAQ.
Pokud váš Linux bude trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a obdobné připojení, ne PPP), zjistěte si od správce sítě tyto informace:
Jestliže budete do sítě připojeni jen přes PPP nebo podobné vytáčené připojení, nejspíš neinstalujete základní systém síťově. K nastavení síťového připojení se můžete vrátit, až budete mít instalaci hotovou. Návod je dále v textu Nastavení PPP, Oddíl 7.23.
Někdy je třeba před instalací počítač ''poladit''. Jsou tím nechvalně známé především počítače řady x86, nastavení hardwaru na jiných platformách bývá mnohem jednodušší.
V této části se popisuje nastavení hardwaru nutné před vlastní instalací. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení ''firmware'' systému. ''Firmware'' je nejnižší úroveň softwaru, který zařízení v počítači používají, rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí.
OpenBoot poskytuje základní funkce potřebné k zavedení SPARC. Funkčně je to podobné BIOSu na architektuře x86, ale mnohem hezčí. Sun boot PROM mají zabudovaný interpret, který vám umožňuje dělat s počítačem věci, jako třeba diagnostiku, psaní jednoduchých skriptů, atd.
K získání zaváděcího promptu musíte stisknout a držet klávesu Stop (na starších klávesnicích typu 4 použijte klávesu L1, nebo u PC klávesnice, připojené adaptérem, stiskněte Break) a současně stisknout klávesu A. Boot PROM vám ukáže prompt ok nebo >. Obecně je lepší mít novější prompt ok, takže pokud dostanete starý prompt, pro přepnutí do novějšího stiskněte klávesu `n'.
OpenBoot můžete použít k zavedení z různých zařízení, nebo ke změně
standardního zaváděcího zařízení. Nyní byste se však měli seznámit s tím, jak
OpenBoot pojmenovává zařízení, protože je to odlišné od způsobu, jakým zařízení
pojmenovává Linux (popsáno vNázvy zařízení v Linuxu, Oddíl
4.3). Také příkazy se mohou lišit v závislosti na verzi OpenBootu. Bližší
informace o OpenBootu se můžete dočíst v Sun
OpenBoot Reference.
V novějších verzích OpenBootu můžete používat jména zařízení jako ``floppy'',
``cdrom'', ``net'', ``disk'', nebo ``disk2''. Jejich význam je zřejmý (``net''
se používá pro zavedení ze sítě). Dále může jméno zařízení specifikovat
konkrétní oblast na disku, jako třeba ``disk2:a'', což zavede systém z první
oblasti druhého disku. Kompletní OpenBoot jméno zařízení má tvar
driver-name@unit-address:device-arguments.
Ve starších revizích OpenBootu se pojmenování zařízení mírně liší: disketová
mechanika se nazývá ``/fd'', a SCSI disky se označují ve tvaru
``sd(controller, disk-target-id, disk-lun)''.
Novější revize OpenBootu mají příkaz show-devs, kterým zobrazíte
všechna aktuálně nakonfigurovaná zařízení. Kompletní informace o všech
revizích jsou v Sun
OpenBoot Reference.
Zavedení z daného zařízení se provede příkazem boot device. Pokud z tohoto zařízení chcete zavádět systém automaticky, můžete nastavit příslušnou proměnnou příkazem setenv. V OpenBootu 1.x použijte příkaz setenv boot-from device, nebo v novějších revizích setenv boot-device device. Proměnná se dá změnit i přímo z operačního systému (t.j. příkazem "cat disk1:1 > /proc/openprom/options/boot-device" pod Linuxem, nebo "eeprom boot-device=disk1:1" pod Solarisem).
Mnoho uživatelů se pokoušelo přetaktovat chod procesoru na vyšší než určenou
frekvenci (např. 90MHz na 100MHz). Správná funkce počítače pak může být
závislá na teplotě a dalších faktorech a někdy hrozí i poškození systému.
Jednomu z autorů tohoto dokumentu fungoval přetaktovaný systém přes rok
bezchybně a pak začalo docházet k ukončení běhu kompilátoru gcc
chybou unexpected signal při kompilaci jádra. Nastavení rychlosti CPU na
nominální hodnotu tyto problémy odstranilo.
Kompilátor gcc často jako první poukáže na problémy s pamětí (nebo
na jiné hardwarové problémy způsobující nepředvídatelnou modifikaci dat), neboť
vytváří velké datové struktury, které opakovaně prochází. Chyba v uložení dat
způsobí vygenerování neplatné instrukce nebo přístup na neexistující adresu.
Symptomem je pak ukončení překladu chybou unexpected signal (neočekávaný
signál).