Tato kapitola nejprve začíná obecnými informacemi o nabootování debianu, dále pokračuje kapitolami týkajícími se konkrétních instalačních metod a na závěr zde naleznete několik rad pro odstraňování případných chyb.
Poznamenejme, že na některých stanicích kombinace kláves Control-Alt-Delete neprovede reset stroje, proto je nutné použít ,,tvrdý'' reboot. Pokud instalujete debian z existujícího operačního systému (např. na stanici, kde je nainstalován DOS), pak nemáte na výběr. V jiném případě použijte během bootování ,,tvrdý restart''.
Parametry při bootování jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu, které se používají v případě, když chceme zajistit, aby jádro korektně pracovalo se zařízeními. Ve většině případů je jádro schopno detekovat všechna zařízení. Každopádně v některých speciálních případech musíme jádru trochu pomoci.
Pokud zavádíte systém z Rescue Floppy nebo z CD-ROMu , objeví se vám tzv. boot
prompt (bootovací výzva), boot:. Podrobnosti jak používat
bootovací parametry při použití Rescue Floppy jsou k nalezení na Natažení systému z Rescue
Floppy, Oddíl 6.5. Pokud systém zavádíte z již existujícího operačního
systému, budete muset použít jiné způsoby, jak parametry nastavit. Na příklad,
pokud instalujete systém z DOSu, editací souboru install.bat lze
parametry změnit. Detailní informace o bootovacích parametrech jsou k nalezení
na Linux
BootPrompt HOWTO; následující text obsahuje popis jen stěžejních
parametrů.
Při prvním zavádění systému zkuste, zda-li systém detekuje všechna potřebná zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte pro začátek žádné vlastní hodnoty). Pravděpodobně systém naběhne. V případě, že se tak nestane, můžete systém zavést později poté, co zjistíte jaké parametry je potřeba zadat, aby systém rozpoznal váš hardware.
Brzo po zavedení jádra se vám může objevit hlášení Memory: availk/totalk available. Hodnota total by měla ukazovat celkovou fyzickou paměť RAM (v kilobytech), která je systému dostupná. Pokud tato hodnota neodpovídá aktuálními stavu vaší paměti, potom byste měli použít bootovací parametr mem=ram, kde ram je vámi udaná velikost paměti (číslo zakončené znakem ,,k'' pro kilobyte nebo ,,m'' pro megabyte). Například, obě hodnoty mem=8192k a mem=8m znamenají 8MB RAM.
Některé systémy mají mechaniky s invertovanými DCL. Pokud při čtení z mechaniky zaznamenáte chyby a pokud jste si jisti, že disketa je dobrá, zkuste bootovací parametr floppy=thinkpad.
Na některých systémech jako např. IBM PS/1 nebo ValuePoint, které používají řadiče disků ST-506, asi nebude řadič IDE korektně detekován. Nejprve pokud možno vyzkoušejte zavést systém beze změny parametrů. Pokud nebude disk detekován, zkuste udat geometrii disku (počet cylindrů, hlav a sektorů) pomocí parametru: hd=cylindry,hlavy,sektory.
Pokud váš monitor umožňuje zobrazovat pouze černou a bílou barvu, zadejte argument mono. V opačném případě bude váš instalační proces používat barvy.
Jádro by mělo být schopeno rozpoznat, že zavádíte systém ze sériové konzoly. Pokud máte v bootovaném počítači rovněž grafickou kartu (framebuffer) a zapojenou klávesnici, měli byste při bootování zadat parametr console=device, kde device je vaše sériové zařízení, což je obvykle něco jako ,,ttyS0''.
Znovu připomeňme, že detailní popis bootovacích parametrů je k nalezení na
Linux
BootPrompt HOWTO, tento seznam zahrnuje i tipy pro obskurní
hardware. Pokud máte s něčím problémy, přečtěte si navíc Problémy při startu
systému, Oddíl 6.7.
Během zavádění systému můžete vidět spoustu hlášení typu nemohu nalézt ..., není přítomen ..., nelze inicializovat ... nebo tento ovladač závisí na ..... Většina těchto hlašení je neškodná. Vy je vidíte proto, že jádro instalačního systémy je přeloženo tak, aby mohlo běžet na počítačích s odlišnými harwarovými konfiguracemi a mnoha různými periferními zařízeními. Samozřejmě že žádný počítač asi nebude mít všechna zařízení, tudíž systém nahlásí několik nenalezaných zařízení. Pokud se vám zdá doba, za kterou systém naběhne, příliš dlouhá, můžete si později vytvořit vlastní jádro (viz Kompilace nového jádra, Oddíl 8.5).
Ve speciálních případech si můžete přát nabootovat přímo z vašeho operačního systému. Je také možné, že instalační systém zavedete úplně jiným způsobem, ale základní systém budete instalovat z disku.
Debian je možné nainstalovat z DOSové oblasti. Máte dvě možnosti, buďto můžete zkusit zavést systém bez disket nebo můžete použít Rescue Floppy, ale základní systém budete instalovat z lokálního disku.
Pokud chcete vyzkoušet nabootovat bez disket, proveďte následující:
http://http.us.debian.org/debian/dists/potato/main/disks-i386/current/base2_2.tgz
(viz Soubory základního
systému, Oddíl 5.4.4)
http://http.us.debian.org/debian/dists/potato/main/disks-i386/current/dosutils/loadlin.exe
(viz Soubory potřebné k
prvotnímu natažení systému, Oddíl 5.4.2)
install.bat z DOSového adresáře.
Pokud chcete bootovat z disket, ale systém chcete instalovat z DOSové oblasti,
potom si obstarejte soubory Rescue Floppy a Driver Floppies tak, jak je popsáno
v Zápis obrazů disků na
diskety, Oddíl 5.5.4. Obstarejte si rovněž soubor http://http.us.debian.org/debian/dists/potato/main/disks-i386/current/base2_2.tgz
a umístěte jej někam na DOSovou oblast.
Systém Debian můžete nainstalovat ze stávající oblasti se souborovým systémem ext2fs nebo Minix. Tuto instalační metodu můžete například zvolit v případě, kdy chcete kompletně přeinstalovat váš dosavadní Linux systémem Debian.
Poznamenejme, že oblast, ze které instalujete, by v žádném případě
neměla být oblastí, do které chcete instalovat Debian (to se týká
např. oblastí pro adresáře /, /usr,
/lib, atd.).
Pokud instalujete z existující Linuxové oblasti, řiďte se následujícími instrukcemi.
http://http.us.debian.org/debian/dists/potato/main/disks-i386/current/base2_2.tgz
Pokud máte bootovací CD a váš systém podporuje bootování z CD, nepotřebujete při zavádění systému žádné diskety. Nakonfigurujte váš hardware tak, jak se píše v Výběr zaváděcího zařízení OS, Oddíl 3.3.2. Potom vložte CD-ROM do mechaniky a rebootujte.
Pokud váš systém nepodporuje bootovatelné CD-ROMy, měli byste přejít do DOSu a
spustit dávku boot.bat, která je na CD uložena v adresáři
\boot. Dále si přečtěte Nastavení počátečního systému programem
dbootstrap, Kapitola 7.
I když není možné zavést systém z CD-ROM, můžete z CD-ROM instalovat základní systém. Jednoduše zaveďte systém pomocí jiného instalačního média, jako jsou diskety. Když dojde na instalaci základního systému a dalších balíků, pak zadejte, že budete instalovat z vaší CD-ROM mechaniky. Přečtěte si ``Instalovat základní systém'', Oddíl 7.15.
Pro přenos bootovacího obrazu ke klientovi se používá protokol TFTP (Trivial File Transfer Protocol). Teoreticky můžete použít server na libovolné platformě, která jej implementuje. Ukázky v této kapitole se vztahují k operačním systémům SunOS 4.x, SunOS 5.x (neboli Solaris) a GNU/Linux.
V GNU/Linuxu můžete použít v zásadě dva BOOTP servery, jednak CMU bootpd a ISC
dhcpd, které jsou v distribuci Debian GNU/Linux součástí balíků
bootp, dhcp.
Pokud chcete použít CMU bootpd, musíte nejprve odkomentovat (nebo přidat) jeden
důležitý řádek v souboru /etc/inetd.conf. V systému Debian
GNU/Linux můžete spustit update-inetd --enable bootps, potom
restartujte inetd pomocí /etc/init.d/inetd reload. V jiných
systémech přídejte řádku, která může vypadat zhruba takto:
bootps dgram udp wait root /usr/sbin/bootpd bootpd -i -t 120
Nyní musíte vytvořit soubor /etc/bootptab. Jeho struktura je
velmi podobná té, co používají programy printcap(5),
termcap(5) a disktab(5) ze systému BSD. Pokud
porřebujete další informace, podívejte se na manuálovou stránku
bootptab(5). Pokud používáte CMU bootpd, musíte rovněž znát
hardwarovou (MAC) adresu klinta.
Na druhou stranu, nastaveni BOOTP pomocí ISC dhcpd je velmi jednoduché, protože dhcpd považuje BOOTP klienty za speciální případ DHCP klientů. Nepotřebujete znát hardwarovou adresu klienta, pokud nepotřebujete specifikovat některá nastavení pro každého klienta zvlášť (např. jména obrazů nebo kořenové NFS). Pokud chcete umožnit bootování, jednoduše v konfiguračním souboru vložte do bloku dané podsítě, ve které chcete umožnit bootování, direktivu allow bootp. Potom restartujte dhcpd server pomocí /etc/init.d/dhcpd restart.
Pokud chcete používat TFTP, měli byste nejprve zjistit, zda-li je aktivován
server tftpd. Obvykle je tento server spouštěn pomocí superdémona
inetd, takže v souboru /etc/inetd.conf byste měli mít
řádek.
tftp dgram udp wait root /usr/etc/in.tftpd in.tftpd -l /boot
Podívejte se do souboru /etc/inetd.conf a zapamatujte si název
adresáře a obrazy, jehož jméno je za in.tftpd; budeme jej dále
potřebovat. Přepínač -l umožňuje některým verzím
in.tftpd zaznamenávat (logovat) všechny požadavky, které mu byly
zaslány, do systémových logů; to je vhodné zejména v situaci, kdy bootování
neprobíhá tak, jak má. Pokud musíte změnit obsah souboru
/etc/inetd.conf, musíte rovněž běžícímu procesu inetd
sdělit, aby obnovil svá nastavení. Na stroji z Debianem stačí spustit
/etc/init.d/netbase reload; na jiných systémech musíte zjistit ID
běžícího procesu inetd a spustit kill -1
inetd-pid.
Dále je potřeba přemístit TFTP zaváděcí obraz, který potřebujete (viz Popis souborů instalačního
systému, Oddíl 5.4) do adresáře, ve kterém má tftpd uloženy
obrazy. V Debianu to bude obvykle adresář /boot, v ostatních
systémech /tftpboot. Dále musíte z toho souboru udělat odkaz na
soubor, který použije tftpd pro nabootování konkrétního klienta.
Bohužel je jméno souboru určeno TFTP klientem a neexistují žádné závazné
standardy.
TFTP klient bude hledat soubor hex-ip-adresa-klienta-architektura.
hex-ip-adresa-klienta se spočítá následovně: Každý bajt IP adresy
klienta vyjádřete z šestnáctkové soustavě. Pokud máte po ruce program
bc klidně jej použijte. Příkazem obase=16 nastavíte
výstup na hexadecimální a potom už jen zadáte jednotlivé části IP adresy. Pro
proměnnou architektura vyzkoušejte různé hodnoty.
Poté co určíte jméno souboru, příkazem ln /boot/tftpboot.img /boot/file-name vyrobíte požadovaný odkaz.
Nyní byste měli být připraveni k natažení systému.
NOT YET WRITTEN
It is closer to "tftp install for lowmem..." because you don't want to load the ramdisk anymore but boot from the newly created nfs-root fs. You then need to replace the symlink to the tftpboot image by a symlink to the kernel image (eg. linux-a.out). My experience on booting over the network was based exclusively on RARP/TFTP which requires all daemons running on the same server (the sparc workstation is sending a tftp request back to the server that replied to its previous rarp request). However linux is supporting BOOTP protocol too but I don't know how to set it up :-(( Do it have to be documented as well in this manual?
Zavedení systému z Rescue Floppy je snadné - založte do mechaniky disketu a zmáčkněte reset nebo počítač vypněte a zapněte. Doporučuje se ,,úplný restart'' počítače. Měla by se rozsvítit kontrolka přístupu k disketě a na obrazovce se objevit úvodní zpráva o záchranné disketě zakončená výzvou boot:.
Při alternativním zavedení systému, postupujte podle instrukcí a počkejte, až se objeví výzva boot:. Při instalaci z jednotky o kapacitě menší než 1,44 MB (nebo vlastně kdykoliv při instalaci z disket) zvolte postup s ramdiskem a budete navíc potřebovat ještě disketu s kořenovým svazkem souborů.
Když je na obrazovce výzva boot: můžete si buď přečíst informace dostupné po stisknutí funkčních kláves F1 až F10 nebo spustit zavádění systému.
Jestliže se při startu systému nepovede automaticky zpřístupnit nějaké zařízení, pod klávesami F4 a F5 je nápověda parametrů, kterými lze detekci zařízení upřesnit. Doplňující parametry se zadávají za volbu metody startu oddělené mezerou. Například linux floppy=thinkpad. Pokud pouze zmáčknete Enter, odpovídá to zaváděcí metodě linux bez dalších doplňujících parametrů.
Disketa Rescue Floppy se nazývá záchranná, poněvadž ji můžete použít rovněž v nouzovém případě, že by váš nainstalovaný systém někdy nešel spustit. Doporučuje se vytvořit si tuto disketu uschovat i po zdárném dokončení instalace. Klávesa F3 zobrazí informaci, jak v takovém případě postupovat.
Po stisknutí Enter se má objevit hlášení Loading... následované Uncompressing Linux... a stránkou o hardwaru Vašeho počítače.
Pokud budete instalovat jiným zaváděcím postupem (např. ,,ramdisk'' nebo ,,floppy''), budete vyzváni k založení diskety s kořenovým svazkem. Až vložíte disketu do první mechaniky, zmáčkněte Enter. (Volba floppy1 čte disketu z druhé disketové mechaniky.)
Natažení z CD-ROM je jen otázkou vložení CD-ROM do mechaniky a restartování počítače. Systém by měl po natažení ukázat prompt boot:, kde si můžete vybrat jádro a přiřadit mu parametry.
FIXME: facts and documentation about CD-ROMs needed
Pokud se jádro zasekne během natahování, nerozezná připojená zařízení, nebo disky nejsou korektně rozpoznány, v prvé řadě zkontrolujte parametry jádra, kterými se zabývá Parametry při bootování, Oddíl 6.1.
Často pomůže, pokud z počítače vyjmete přídavná zařízení a vyzkoušíte znovu nastartovat. Obzvláště problematické mohou být interní modemy, zvukové karty a zařízení Plug-n-Play.
Jestliže máte velmi starý počítač a jádro se zasekne po hlášce Checking 'hlt' instruction..., potom by mohl pomoci argument no-hlt, kterým zakážete provádění tohoto testu.
Pokud problém přetrvává, prosíme vás o zaslání popisu chyby na adresu submit@bugs.debian.org. Na
začátku zprávy musíte uvést následující údaje:
Package: boot-floppies
Version: version
Ujistěte se, že version odpovídá verzi sady disket, které jste zkoušeli. Neznáte-li verzi, uveďte alespoň datum, kdy jste si diskety nahráli a z jaké distribuce pocházejí (tzn. ,,stable'', ,,frozen'').
Ve vaší zprávě by se měly objevit i následující informace:
architecture: i386
model: výrobce a typ počítače
memory: velikost paměti RAM
scsi: typ řadiče SCSI
cd-rom: typ CD-ROM a způsob jejího připojení (ATAPI)
network card: typ síťové karty
pcmcia: údaje o zařízeních PCMCIA
V závislosti na povaze chyby by mohlo být užitečné uvést, zda instalujete na disk IDE nebo SCSI, další informace jako zvuková karta, kapacita disku a typ grafické karty.
V samotné zprávě podrobně popište problém, včetně posledních viditelných hlášeních jádra v okamžiku zaseknutí počítače. Také nezapomeňte popsat kroky, kterými jste se do problémové části dostali.