Jestliže se systémem Unix začínáte, možná budete mít zájem přečíst si dostupnou
literaturu. V Unix
FAQ
najdete odkazy na anglické knihy a diskusní skupiny Usenet.
Podívejte se také na User-Friendly Unix
FAQ
.
Linux je jednou z implementací systému Unix. Na Linux Documentation Project (LDP)
je
shromážděno velké množství elektronických dokumentů a HOWTO (návodů jak na to)
týkajících se Linuxu. Většinu z těchto materiálů si můžete pročítat lokálně,
stačí nainstalovat jeden z balíků doc-linux-html
(HTML verze) nebo
doc-linux-text
(ASCII verze), dokumenty budou v
/usr/doc/HOWTO
. V balících jsou dostupné rovněž překlady
některých návodů.
Česky vyšly knihy:
Michal Brandejs
:
UNIX - Linux. Kniha je určena pro začínající uživatele Linuxu a
systémů UN*X. Zabývá se základními příkazy a systémem z hlediska uživatele.
Vydala Grada
.
Pavel Satrapa
:
Linux
- Internet Server
. Kniha popisuje Linux z pohledu správce sítí,
konfiguraci základních síťových služeb a podobně.
Computer Press
.
Informace specifické pro Debian jsou uvedeny dále.
Debian se v liší od ostatních distribucí Linuxu. I když jste již s Linuxem pracovali, je třeba seznámit se s tím, jak distribuce funguje, abyste si systém udrželi v pořádku. Tato kapitola vám pomůže se v Debianu lépe zorientovat. Opět se jedná pouze o letmý přehled.
Nejdůležitější je pochopit, jak pracuje balíčkovací software. Systém je z velké části spravován balíčkovacím systémem. Jedná se o adresáře:
/usr
(vyjma /usr/local
)
/var
(vyjma /var/local
)
/bin
/sbin
/lib
Například když nahradíte program /usr/bin/perl
, nejspíš bude vše
fungovat, ale s přechodem k novější verzi balíku perl
o své úpravy
přijdete. Zkušení uživatelé tomu dokáží zabránit převedením balíku do stavu
''hold''.
Po instalaci základního systému a zapsání zavaděče do Master Boot Record budete schopni zavést Linux, ale pravděpodobně nic jiného. To závisí na tom, co jste zvolili během instalace. Tato kapitola popisuje jak můžete znovu aktivovat původní systémy, takže budete znovu moci zavádět DOS nebo Windows.
LILO
je zavaděč, kterým můžete zavádět i některé jiné operační
systémy než je Linux. Zavaděč se konfiguruje souborem
/etc/lilo.conf
. Po každé editaci tohoto souboru musíte spustit
program lilo
, aby se provedené změny použily.
Důležité jsou části souboru lilo.conf
obsahující klíčová slova
image a other a všechny následující řádky. Používají
se k popsání operačního systému, který má LILO
natáhnout. Takový
záznam může obsahovat jádro (image), kořenovou oblast
(root), upřesňující parametry jádra, atd. stejně jako popis k
zavedení jiného, nelinuxového (other) operačního systému. Tato
klíčová slova mohou být použita více než jednou. Pořadí záznamů v
konfiguračním souboru je důležité, protože určuje systém, který bude natažen
automaticky po určité době (delay) za předpokladu, že
LILO
nebylo zastaveno klávesou shift.
Ihned po instalaci Debianu je systém nakonfigurován pro automatické zavádění
programem LILO
. Jestliže chcete natáhnout jiné linuxové jádro,
musíte změnit soubor /etc/lilo.conf
a přidat následující řádky:
image=/boot/vmlinuz.new label=new append="mcd=0x320,11" read-only
Pro základní nastavení postačují první dva řádky. Jestliže chcete vědět víc o
ostatních klíčových slovech, podívejte se do dokumentace k programu
LILO
(v adresáři /usr/share/doc/lilo/
).
Nejdůležitější soubor je Manual.txt
. Pokud jste nedočkaví, bude
rychlejší si projít manuálové stránky lilo.conf(5)
pro přehled
klíčových slov a lilo(8)
pro popis instalace nové konfigurace do
zaváděcího sektoru.
Poznamenejme, že v systému Debian GNU/Linux jsou dostupné i jiné zavaděče, jako
třeba GRUB (balíček grub
), CHOS (balíček chos
),
Extended-IPL (balíček extipl
), loadlin (balíček
loadlin
) a další.
Hledáte-li popis nějakého programu, vyzkoušejte nejprve man program a info program.
Užitečné informace najdete v adresáři /usr/doc
. Zajímavé
dokumenty jsou v podadresářích /usr/doc/HOWTO
a
/usr/doc/FAQ
.
Debian web site
obsahuje
velké množství dokumentace o Debianu. Hlavně se podívejte na Debian FAQ
a prohledejte
Debian Mailing List
Archives
. Komunita okolo Debianu si navzájem pomáhá (users for
users), takže pokud se chcete přihlásit k některému z Debianích mailing listů,
podívejte se na Mail List
Subscription
.
Proč byste si mohli chtít připravit nové jádro? Obvykle nejde o nutnost, poněvadž jádro dodávané s Debianem funguje ve většině počítačů. Nové jádro může být užitečné v následujících situacích:
Nebojte se kompilace jádra, je to zábava a budete z ní mít užitek.
Doporučený způsob kompilace jádra v Debianu vyžaduje tyto balíky:
kernel-package
, kernel-source-2.2.19
(aktuální verze
v době vzniku dokumentu), fakeroot
a další, které již máte patrně
nainstalované (úplný seznam je v souboru
/usr/doc/kernel-package/README.gz
).
Pozn. Jádro nemusíte připravovat touto cestou, ale domíváme se, že s využitím
balíčkovacího softwaru se proces zjednodušší a je také bezpečnější. Můžete si
klidně vzít zdrojové texty jádra přímo od Linuse a nebudete potřebovat balík
kernel-source-2.2.19
.
Popis balíku kernel-package
se nachází v adresáři
/usr/share/doc/kernel-package
. V následujících odstavcích najdete
jen úvod k jeho použití.
V dalším budeme předpokládat, že zdrojové texty jádra verze 2.2.19 uložíte do
/usr/local/src
. Jako superuživatel vytvořte adresář
/usr/local/src
a změnte jeho vlastníka na váš normální účet.
Zalogujte se na svůj účet a přejděte do adresáře, kde chcete mít zdrojové texty
jádra ()(cd /usr/local/src), rozbalte archív (tar xzf
/usr/src/kernel-source-2.2.19.tar.gz) a jděte do tohoto adresáře
(cd kernel-source-2.2.19/). Proveďte konfiguraci jádra příkazem
make xconfig v prostředí X11 nebo make menuconfig v
ostatních případech. Pročtěte si nápovědu a pozorně vybírejte z nabízených
možností. Pokud si v některém bodu nebudete vědět rady, je většinou lepší
zařízení do jádra vložit. Volby, kterým nerozumíte a které se nevztahují k
hardwaru, raději nechte na přednastavených hodnotách. Nezapomeňte do jádra
zahrnout ``Kernel module loader'' (tj. automatické vkládání modulů) v
``Loadable module support'' , které přednastavené není, avšak Debian tuto
službu předpokládá.
Příkazem /usr/sbin/make-kpkg clean pročistíte strom zdrojových
textů a nastavení balíku kernel-package
.
Kompilaci jádra provedete příkazem fakeroot /usr/sbin/make-kpkg --revision=jadro.1.0 kernel_image. Číslo verze si můžete podle vlastní úvahy, slouží k vaší orientaci v připravených balícich. Kompilace zabere chvíli času, záleží na výpočetním výkonu vašeho počítače.
Pokud využíváte zařízení PCMCIA, nainstalujte také balík
pcmcia-source
. Rozbalte archív v adresáři /usr/src
(Programy předpokládají, že najdou moduly v adresáři
/usr/src/modules
). Balík připravte příkazem make-kpkg
modules_image. Pro oba úkony musíte být přihlášeni jako uživatel root.
Až kompilace skončí, jádro nainstalujete jako každý jiný balík. Jako root
napište dpkg -i
../kernel-image-2.2.19-subarch_jadro.1.0_i386.deb.
subarch je volitelné upřesnění architektury, např. ``i586'', ,
které jste zadali před kompilací jádra. dpkg -i kernel-image...
nainstaluje jádro spolu s doprovodnými soubory. Jedná se třeba o soubory
System.map
, který je užitečný při dohledávání problémů v jádře a
/boot/config-2.2.19
obsahující konfigurační soubor jádra. Během
instalace balíku kernel-image-2.2.19
dojde i ke spuštění programu
lilo
a obnoví se zaváděcí záznam na disku. Pokud jste vytvořili
balík s moduly, je nutné ho rovněž nainstalovat.
Nyní můžete spustit systém znovu s novým jádrem. Projděte si výpisy, zda se při instalaci jádra nevyskytly problémy a spusťte shutdown -r now.
Popis balíku kernel-package
najdete v adresáři
/usr/doc/kernel-package
.