Tato kapitola nejprve začíná obecnými informacemi o nabootování debianu, dále pokračuje kapitolami týkajícími se konkrétních instalačních metod a na závěr zde naleznete několik rad pro odstraňování případných chyb.
Bootovací parametry se nastavují, přehled voleb.
Parametry při bootování jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu, které se používají v případě, když chceme zajistit, aby jádro korektně pracovalo se zařízeními. Ve většině případů je jádro schopno detekovat všechna zařízení. Každopádně v některých speciálních případech musíme jádru trochu pomoci.
Detailní informace o bootovacích parametrech jsou k nalezení na Linux BootPrompt
HOWTO; následující text obsahuje popis jen stěžejních parametrů.
Při prvním zavádění systému zkuste, zda-li systém detekuje všechna potřebná zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte pro začátek žádné vlastní hodnoty). Pravděpodobně systém naběhne. V případě, že se tak nestane, můžete systém zavést později poté, co zjistíte jaké parametry je potřeba zadat, aby systém rozpoznal váš hardware.
Brzo po zavedení jádra se vám může objevit hlášení Memory: availk/totalk available. Hodnota total by měla ukazovat celkovou fyzickou paměť RAM (v kilobytech), která je systému dostupná. Pokud tato hodnota neodpovídá aktuálními stavu vaší paměti, potom byste měli použít bootovací parametr mem=ram, kde ram je vámi udaná velikost paměti (číslo zakončené znakem ,,k'' pro kilobyte nebo ,,m'' pro megabyte). Například, obě hodnoty mem=8192k a mem=8m znamenají 8MB RAM.
Pokud váš monitor umožňuje zobrazovat pouze černou a bílou barvu, zadejte argument mono. V opačném případě bude váš instalační proces používat barvy.
Pokud jste se dostali do obrazovky s volbou monochromatického nebo barevného
módu a váš systém vypadá ,,zamrzlý'', přepněte se na druhou virtuální konzoli
(pomocí ALT + F2 nebo na Macu pomocí Command + F2) a ručně spusťte
dbootstrap.
Jádro by mělo být schopeno rozpoznat, že zavádíte systém ze sériové konzoly. Pokud máte v bootovaném počítači rovněž grafickou kartu (framebuffer) a zapojenou klávesnici, měli byste při bootování zadat parametr console=device, kde device je vaše sériové zařízení, což je obvykle něco jako ,,ttyS0''.
Znovu připomeňme, že detailní popis bootovacích parametrů je k nalezení na
Linux
BootPrompt HOWTO, tento seznam zahrnuje i tipy pro obskurní
hardware. Pokud máte s něčím problémy, přečtěte si navíc Problémy při startu
systému, Oddíl 6.6.
Během zavádění systému můžete vidět spoustu hlášení typu nemohu nalézt ..., není přítomen ..., nelze inicializovat ... nebo tento ovladač závisí na ..... Většina těchto hlašení je neškodná. Vy je vidíte proto, že jádro instalačního systémy je přeloženo tak, aby mohlo běžet na počítačích s odlišnými harwarovými konfiguracemi a mnoha různými periferními zařízeními. Samozřejmě že žádný počítač asi nebude mít všechna zařízení, tudíž systém nahlásí několik nenalezaných zařízení. Pokud se vám zdá doba, za kterou systém naběhne, příliš dlouhá, můžete si později vytvořit vlastní jádro (viz Kompilace nového jádra, Oddíl 8.4).
Ve speciálních případech si můžete přát nabootovat přímo z vašeho operačního systému. Je také možné, že instalační systém zavedete úplně jiným způsobem, ale základní systém budete instalovat z disku.
Následující kroky proveďte, pokud chcete instalovat váš systém z existujícího systému AmigaOS.
amiga/amigainstall.lha a
amigainstall.lha do oblasti, ve které máte volné
alespoň 10 MB. Doporučujeme archív dekomprimovat do hlavního adresáře.
debian. Soubor
http://http.us.debian.org/debian/dists/potato/main/disks-m68k/current/base2_2.tgz
debian. Pokud nic nevíte o pojmenování jednotlivých oblastí,
podívejte se na Názvy zařízení
v Linuxu, Oddíl 4.3.
Workbench a dvojitým poklikáním na ikonku
,,StartInstall'' v adresáři debian spustíte instalační proces
Debianu.
Poté co instalační program vypíše nějaká odlaďovací hlášení, měli byste
stisknout dvakrát klávesu Return. Potom vám obrazovka na několik
okamžiků ,,zešedne'', to může trvat i několik sekund. Potom se objeví čistá
obrazovka s bílým textem, který se roluje rychleji než dokážete číst, to je v
pořádku. Po několika sekundách by se instalační program měl automaticky
nastartovat, takže dále si můžete přečíst Nastavení počátečního systému programem
dbootstrap, Kapitola 7.
Pokud máte se zavedením systému problémy, přečtěte si Problémy při startu systému, Oddíl 6.6.
Následující kroky proveďte, pokud chcete instalovat váš systém z existujícího systému Atari TOS.
atari/install.lzh a
install.lzh do oblasti, ve které máte volné
alespoň 10 MB. Doporučujeme archív dekomprimovat do hlavního adresáře.
debian. Soubor
http://http.us.debian.org/debian/dists/potato/main/disks-m68k/current/base2_2.tgz
debian. Pokud nic nevíte o pojmenování jednotlivých oblastí,
podívejte se na Názvy zařízení
v Linuxu, Oddíl 4.3.
debian a klikněte na ,,Ok'' v
dialogovém okně pro nastavení programu.
Poté co instalační program vypíše nějaká odlaďovací hlášení, měli byste
stisknout klávesu Return. Potom vám obrazovka na několik okamžiků
,,zešedne'', to může trvat i několik sekund. Potom se objeví čistá obrazovka s
bílým textem, který se roluje rychleji než dokážete číst, to je v pořádku. Po
několika sekundách by se instalační program měl automaticky nastartovat, takže
dále si můžete přečíst Nastavení počátečního
systému programem dbootstrap, Kapitola 7.
Pokud máte se zavedením systému problémy, přečtěte si Problémy při startu systému, Oddíl 6.6.
Následující kroky proveďte, pokud chcete instalovat váš systém z existujícího systému MacOS.
mac/Install.sit.hqx a
Install.sit.hqx do oblasti, ve které máte volné
alespoň 10 MB. Doporučujeme archív dekomprimovat do hlavního adresáře.
debian. Soubor
http://http.us.debian.org/debian/dists/potato/main/disks-m68k/current/base2_2.tgz
debian. Pokud nic nevíte o pojmenování jednotlivých oblastí,
podívejte se na Názvy zařízení
v Linuxu, Oddíl 4.3.
debian. Bootovací proces se tímto
zahájí. Jděte do nabídky ,,Settings'' v menu ,,File'' a zvolte si odpovídající
jádro a ramdisk obrazy tím, že kliknete na odpovídající tlačítka v horním
pravém rohu a pomocí následujícího dialogu můžete vybrat soubory. Zavřete
dialog ,,Settings'', uložte nastavení a spusťte bootovací proces kliknutím na
,,Boot Now'' v menu ,,File''.
Instalační program Penguin Booter vypíše nějaká odlaďovací
hlášení. Potom vám obrazovka na několik okamžiků ,,zešedne'', to může trvat i
několik sekund. Potom se objeví čistá obrazovka s bílým textem, který se
roluje rychleji než dokážete číst, to je v pořádku. Po několika sekundách by
se instalační program měl automaticky nastartovat, takže dále si můžete přečíst
Nastavení počátečního systému programem
dbootstrap, Kapitola 7.
Pokud máte se zavedením systému problémy, přečtěte si Problémy při startu systému, Oddíl 6.6.
Systém Debian můžete nainstalovat ze stávající oblasti se souborovým systémem ext2fs nebo Minix. Tuto instalační metodu můžete například zvolit v případě, kdy chcete kompletně přeinstalovat váš dosavadní Linux systémem Debian.
Poznamenejme, že oblast, ze které instalujete, by v žádném případě
neměla být oblastí, do které chcete instalovat Debian (to se týká
např. oblastí pro adresáře /, /usr,
/lib, atd.).
Pokud instalujete z existující Linuxové oblasti, řiďte se následujícími instrukcemi.
http://http.us.debian.org/debian/dists/potato/main/disks-m68k/current/base2_2.tgz
Pokud máte bootovací CD a váš systém podporuje bootování z CD, nepotřebujete při zavádění systému žádné diskety. Momentálně jediná subarchitektura, která podporuje bootování z CD je BVME6000.
I když není možné zavést systém z CD-ROM, můžete z CD-ROM instalovat základní systém. Jednoduše zaveďte systém pomocí jiného instalačního média, jako jsou diskety. Když dojde na instalaci základního systému a dalších balíků, pak zadejte, že budete instalovat z vaší CD-ROM mechaniky. Přečtěte si ``Instalovat základní systém'', Oddíl 7.14.
Musíte nastavit RARP server, BOOTP server a TFTP server.
Použití protokolu RARP (Reverse Address Resolution Protocol) je jeden způsob, jak říct klientovi, jakou IP adresu by měl používat. Další způsob je použítí protokolu BOOTP. Na systémech VMEbus existuje ještě další možnot: IP adresa může být nastavena ručně v Boot ROM.
Pro přenos bootovacího obrazu ke klientovi se používá protokol TFTP (Trivial File Transfer Protocol). Teoreticky můžete použít server na libovolné platformě, která jej implementuje. Ukázky v této kapitole se vztahují k operačním systémům SunOS 4.x, SunOS 5.x (neboli Solaris) a GNU/Linux.
V GNU/Linuxu můžete použít v zásadě dva BOOTP servery, jednak CMU bootpd a ISC
dhcpd, které jsou v distribuci Debian GNU/Linux součástí balíků
bootp, dhcp.
Pokud chcete použít CMU bootpd, musíte nejprve odkomentovat (nebo přidat) jeden
důležitý řádek v souboru /etc/inetd.conf. V systému Debian
GNU/Linux můžete spustit update-inetd --enable bootps, potom
restartujte inetd pomocí /etc/init.d/inetd reload. V jiných
systémech přídejte řádku, která může vypadat zhruba takto:
bootps dgram udp wait root /usr/sbin/bootpd bootpd -i -t 120
Nyní musíte vytvořit soubor /etc/bootptab. Jeho struktura je
velmi podobná té, co používají programy printcap(5),
termcap(5) a disktab(5) ze systému BSD. Pokud
porřebujete další informace, podívejte se na manuálovou stránku
bootptab(5). Pokud používáte CMU bootpd, musíte rovněž znát
hardwarovou (MAC) adresu klinta.
Na druhou stranu, nastaveni BOOTP pomocí ISC dhcpd je velmi jednoduché, protože dhcpd považuje BOOTP klienty za speciální případ DHCP klientů. Nepotřebujete znát hardwarovou adresu klienta, pokud nepotřebujete specifikovat některá nastavení pro každého klienta zvlášť (např. jména obrazů nebo kořenové NFS). Pokud chcete umožnit bootování, jednoduše v konfiguračním souboru vložte do bloku dané podsítě, ve které chcete umožnit bootování, direktivu allow bootp. Potom restartujte dhcpd server pomocí /etc/init.d/dhcpd restart.
Pokud chcete používat TFTP, měli byste nejprve zjistit, zda-li je aktivován
server tftpd. Obvykle je tento server spouštěn pomocí superdémona
inetd, takže v souboru /etc/inetd.conf byste měli mít
řádek.
tftp dgram udp wait root /usr/etc/in.tftpd in.tftpd -l /boot
Podívejte se do souboru /etc/inetd.conf a zapamatujte si název
adresáře a obrazy, jehož jméno je za in.tftpd; budeme jej dále
potřebovat. Přepínač -l umožňuje některým verzím
in.tftpd zaznamenávat (logovat) všechny požadavky, které mu byly
zaslány, do systémových logů; to je vhodné zejména v situaci, kdy bootování
neprobíhá tak, jak má. Pokud musíte změnit obsah souboru
/etc/inetd.conf, musíte rovněž běžícímu procesu inetd
sdělit, aby obnovil svá nastavení. Na stroji z Debianem stačí spustit
/etc/init.d/netbase reload; na jiných systémech musíte zjistit ID
běžícího procesu inetd a spustit kill -1
inetd-pid.
Dále je potřeba přemístit TFTP zaváděcí obraz, který potřebujete (viz Popis souborů instalačního
systému, Oddíl 5.4) do adresáře, ve kterém má tftpd uloženy
obrazy. V Debianu to bude obvykle adresář /boot, v ostatních
systémech /tftpboot. Dále musíte z toho souboru udělat odkaz na
soubor, který použije tftpd pro nabootování konkrétního klienta.
Bohužel je jméno souboru určeno TFTP klientem a neexistují žádné závazné
standardy.
TFTP klient bude hledat soubor hex-ip-adresa-klienta-architektura.
hex-ip-adresa-klienta se spočítá následovně: Každý bajt IP adresy
klienta vyjádřete z šestnáctkové soustavě. Pokud máte po ruce program
bc klidně jej použijte. Příkazem obase=16 nastavíte
výstup na hexadecimální a potom už jen zadáte jednotlivé části IP adresy. Pro
proměnnou architektura vyzkoušejte různé hodnoty.
Poté co určíte jméno souboru, příkazem ln /boot/tftpboot.img /boot/file-name vyrobíte požadovaný odkaz.
Systémy BVM a Motorola VMEbus budou hledat soubory v následujícím pořadí:
bvme6000/linux do
/boot/linuxbvme6000
bvme6000/root.bin do
/boot/rootbvme.bin
bvme6000/tftplilo.bvme do
/boot/tftplilo.bvme
bvme6000/tftplilo.conf do
/boot/tftplilo.conf
mvme162/linux do
/boot/linuxmvme162
mvme162/root.bin do
/boot/rootmvme.bin
mvme162/tftplilo.mvme do
/boot/tftplilo.mvme
mvme162/tftplilo.conf do
/boot/tftplilo.conf
mvme167/linux do
/boot/linuxmvme167
mvme167/root.bin do
/boot/rootmvme.bin
mvme167/tftplilo.mvme do
/boot/tftplilo.mvme
mvme167/tftplilo.conf do
/boot/tftplilo.conf
Poté nakonfigurujte boot ROM nebo BOOTP server, aby nejprve z TFPT serveru
natáhl soubory tftplilo.bvme nebo tftplilo.mvme.
Další informace o konfiguraci systémově specifických částí získáte v souboru
tftplilo.txt pro vaši subarchitekturu.
Nyní byste měli být připraveni k natažení systému. Po natažení systémů VMEbus se zobrazí prompt LILO Boot:. Pro natažení Linuxu zadejte do promptu jednu z následujících řádek, čímž začnete normální instalaci za použití emulace terminálu vt102:
Jestliže chcete použít jinou emulaci, třeba vt100, přidejte ještě řetězec ,,TERM=vt100''. (Tj. třeba ,,i6000 TERM=vt100 Enter'').
NOT YET WRITTEN
It is closer to "tftp install for lowmem..." because you don't want to load the ramdisk anymore but boot from the newly created nfs-root fs. You then need to replace the symlink to the tftpboot image by a symlink to the kernel image (eg. linux-a.out). My experience on booting over the network was based exclusively on RARP/TFTP which requires all daemons running on the same server (the sparc workstation is sending a tftp request back to the server that replied to its previous rarp request). However linux is supporting BOOTP protocol too but I don't know how to set it up :-(( Do it have to be documented as well in this manual?
Pokud se jádro zasekne během natahování, nerozezná připojená zařízení, nebo disky nejsou korektně rozpoznány, v prvé řadě zkontrolujte parametry jádra, kterými se zabývá Parametry při bootování, Oddíl 6.1.
Často pomůže, pokud z počítače vyjmete přídavná zařízení a vyzkoušíte znovu nastartovat.
Pokud problém přetrvává, prosíme vás o zaslání popisu chyby na adresu submit@bugs.debian.org. Na
začátku zprávy musíte uvést následující údaje:
Package: boot-floppies
Version: version
Ujistěte se, že version odpovídá verzi sady disket, které jste zkoušeli. Neznáte-li verzi, uveďte alespoň datum, kdy jste si diskety nahráli a z jaké distribuce pocházejí (tzn. ,,stable'', ,,frozen'').
Ve vaší zprávě by se měly objevit i následující informace:
architecture: m68k
model: výrobce a typ počítače
memory: velikost paměti RAM
scsi: typ řadiče SCSI
cd-rom: typ CD-ROM a způsob jejího připojení (ATAPI)
network card: typ síťové karty
pcmcia: údaje o zařízeních PCMCIA
V závislosti na povaze chyby by mohlo být užitečné uvést, zda instalujete na disk IDE nebo SCSI, další informace jako zvuková karta, kapacita disku a typ grafické karty.
V samotné zprávě podrobně popište problém, včetně posledních viditelných hlášeních jádra v okamžiku zaseknutí počítače. Také nezapomeňte popsat kroky, kterými jste se do problémové části dostali.