Tato část vás provede nastavením hardwaru, který je občas potřeba před vlastní instalací mírně připravit. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení firmware systému. Firmware je nejnižší úroveň softwaru, který je využíván zařízeními v počítači, a rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí. Také se zde dozvíte o některých známých hardwarových problémech ovlivňujících spolehlivost systému Debian GNU/Linux
OpenBoot poskytuje základní funkce potřebné k zavedení počítačů SPARC. Funkčně je to podobné BIOSu na architektuře x86, ale mnohem hezčí. Sun boot PROM mají zabudovaný interpret, který umožňuje provádět s počítačem zajímavé věci, jako třeba diagnostiku, psaní jednoduchých skriptů, atd.
K získání zaváděcího promptu musíte stisknout a držet klávesu
Stop (na starších klávesnicích typu 4 použijte
klávesu L1, nebo u PC klávesnice připojené
adaptérem stiskněte Break) a současně stisknout
klávesu A. Boot PROM vám ukáže prompt
ok
nebo >
.
Obecně je lepší mít novější prompt ok
, takže
pokud dostanete starý prompt, pro přepnutí do novějšího stiskněte
klávesu n.
Používáte-li sériovou konzoli, pošlete počítači přerušení. V Minicomu
použijte Ctrl-A F, v programu cu stiskněte
Enter a poté napište
%~break
. Používáte-li jiný program pro emulaci
terminálu, podívejte se do jeho dokumentace.
OpenBoot můžete použít k zavedení z různých zařízení, nebo ke změně standardního zaváděcího zařízení. Nyní byste se však měli seznámit s tím, jak OpenBoot pojmenovává zařízení, protože je to odlišné od způsobu, jakým zařízení pojmenovává Linux (viz B.4 – „Jak Linux pojmenovává pevné disky“). Také příkazy se mohou lišit v závislosti na použité verzi OpenBootu. Bližší informace o OpenBootu se můžete dočíst v Sun OpenBoot Reference.
V novějších verzích OpenBootu můžete používat jména zařízení jako „floppy“, „cdrom“, „net“, „disk“ nebo „disk2“. Jejich význam je zřejmý („net“ se používá pro zavedení ze sítě). Dále může jméno zařízení specifikovat konkrétní oblast na disku, jako třeba „disk2:a“, což zavede systém z první oblasti druhého disku. Kompletní OpenBoot jméno zařízení má tvar
driver-name
@unit-address
:device-arguments
.
Ve starších revizích OpenBootu se pojmenování zařízení mírně liší:
disketová mechanika se nazývá „/fd“, a SCSI disky se
označují ve tvaru „sd(controller
,
disk-target-id
,
disk-lun
)“. Novější revize OpenBootu
mají příkaz show-devs, kterým zobrazíte všechna
aktuálně nakonfigurovaná zařízení. Kompletní informace o všech
revizích najdete v Sun OpenBoot
Reference.
Systém z daného zařízení zavedete příkazem boot
. Pokud z tohoto
zařízení chcete zavádět systém automaticky, můžete nastavit příslušnou
proměnnou příkazem zarizeni
setenv
.
V OpenBootu 1.x použijte příkaz setenv boot-from
,
nebo v novějších revizích zarizeni
setenv boot-device
.
Proměnná se dá změnit i přímo z operačního systému
(v Solarisu příkazem eeprom, v Linuxu změnou
souborů v adresáři zarizeni
/proc/openprom/options/
).
Například pod Linuxem:
#
echo disk1:1 > /proc/openprom/options/boot-device
a pod Solarisem:
eeprom boot-device=disk1:1
Mnoho uživatelů se pokoušelo přetaktovat chod procesoru na vyšší než určenou frekvenci (např. 400MHz na 433MHz). Správná funkce počítače pak může být závislá na teplotě a dalších faktorech a někdy hrozí i poškození systému. Jednomu z autorů tohoto dokumentu fungoval přetaktovaný systém přes rok bezchybně a pak začalo docházet k nenadálému ukončení běhu kompilátoru gcc s chybou unexpected signal při kompilaci jádra. Nastavení rychlosti CPU na nominální hodnotu tyto problémy odstranilo.
Kompilátor gcc často jako první poukáže na problémy
s pamětí (nebo na jiné hardwarové problémy způsobující
nepředvídatelnou modifikaci dat), neboť vytváří velké datové
struktury, které opakovaně prochází. Chyba v uložení dat způsobí
vygenerování neplatné instrukce nebo přístup na neexistující
adresu. Symptomem je pak ukončení překladu chybou
unexpected signal
(neočekávaný
signál).
Linux nedokáže vždy správně určit dostupnou paměť v systému. Podívejte se na 5.2 – „Zaváděcí parametry“.