Disky a oddíly na nich mají v Linuxu odlišné názvy než v jiných operačních systémech. Tyto názvy budete potřebovat při rozdělování disku a připojování oblastí. Základní zařízení:
První disketová jednotka je nazvána /dev/fd0.
Druhá disketová jednotka je /dev/fd1.
První disk na SCSI (podle čísel zařízení na sběrnici) je
/dev/sda.
Druhý disk na SCSI (vyšší číslo na sběrnici) je
/dev/sdb atd.
První SCSI CD mechanice odpovídá /dev/scd0 nebo
také /dev/sr0.
Hlavní (master) disk na prvním IDE řadiči se jmenuje
/dev/hda.
Podřízený (slave) disk na prvním IDE řadiči je
/dev/hdb.
Master a slave diskům na druhém řadiči jsou postupně přiřazeny
/dev/hdc a /dev/hdd. Novější
IDE řadiče mají dva kanály, které se chovají jako dva řadiče.
Oddíly na discích jsou rozlišeny připojením čísla k názvu zařízení:
sda1 a sda2 představují
první a druhý oddíl prvního SCSI disku.
Například uvažujme počítač se dvěma disky na SCSI sběrnici na
SCSI adresách 2 a 4. Prvnímu disku (na adrese 2) odpovídá zařízení
sda, druhému sdb. Tři oddíly
na disku sda by byly pojmenovány
sda1, sda2,
sda3. Stejné schéma značení platí i pro disk
sdb a jeho oblasti.
Máte-li v počítači dva SCSI řadiče, pořadí disků zjistíte ze zpráv, které Linux vypisuje při startu.
Sunovské oblasti povolují mít 8 samostatných oblastí (nebo také plátků (slices)). Třetí oblast bývá obvykle (a je to tak doporučováno) oblast „celého disku“ (Whole disk). Tato oblast obsahuje všechny sektory na disku a obvykle je používána zavaděčem systému (buď SILO nebo vlastním zavaděčem od Sunu).