Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi — přidání nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.
Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém (Amiga OS, Atari TOS, Mac OS, …) a chcete na stejný disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být nainstalován na oblasti systému Windows nebo třeba MacOS. Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro kořenový souborový systém.
Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem svého stávajícího operačního systému, jako je HD SC Setup, HDToolBox nebo SCSITool. Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez jejich modifikace.
Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.
Jestliže má váš počítač více než jeden pevný disk, můžete celý disk vyhradit pro Debian a dělením disku se můžete zabývat až v průběhu instalace. Oddílový program obsažený v instalačním programu se s tím jednoduše vypořádá.
Stejně tak pokud máte pouze jeden pevný disk a chcete kompletně nahradit stávající operační systém Debianem, může rozdělení disku proběhnout až během instalace (viz 6.3.2.1 – „Rozdělení disků“). Pozor: pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo CD s původním systémem a podobně.)
Také v případě, že již máte na disku několik oblastí a potřebné místo můžete získat jejich smazáním, můžete počkat s rozdělením disku a rozdělit jej až při instalaci. I tak byste si měli raději tuto kapitolu přečíst, protože někdy mohou nastat okolnosti, které vás k rozdělení disku před instalací stejně donutí (například vynucené pořadí některých oblastí).
Ve všech ostatních případech musíte disk rozdělit ještě před instalací, abyste pro Debian vytvořili volné místo. Pokud některé z oblastí budou patřit k jinému operačnímu systému, vytvořte je pomocí oddílových programů daného systému. Stejně tak nedoporučujeme vytvářet linuxové oblasti nástroji z jiných operačních systémů. (Každý systém ví nejlépe, co mu chutná.)
Jestliže budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k přeformátování některých oblastí.
Tyto problémy můžete úspěšně vyřešit, případně se jim úplně vyhnout, ale nejjistější je instalovat Debian jako poslední systém.
Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační systémy (původní systém a Debian), musíte:
Zazálohovat vše v počítači.
Zavést z disket nebo CD dodaných s původním operačním systémem.
Oddílovým programem původního systému vytvořit oblast(i) pro původní systém a ponechat volné místo pro Debian.
Nainstalovat původní operační systém do jeho nových oblastí.
Vyzkoušet, že původní systém funguje a stáhnout si instalační soubory Debianu.
Zavést instalátor Debianu a pokračovat v instalaci.
Jestliže používáte AmigaOS, můžete upravit původní oblasti ještě před instalací programem HDToolBox.
Identifikátory (ID) diskových oblastí v Atari jsou tříznakové položky: pro datové oblasti se používá „LNX“ a pro oblasti s virtuální pamětí „SWP“. Pokud instalujete systém na počítač s malou pamětí, je nutno také vytvořit malou Minixovou oblast (asi 2MB), která bude mít identifikaci „MNX“. Pozor! Nejen že špatné nastavení ID jednotlivých oblastí zabrání instalačnímu programu rozpoznat diskové oblasti, ale také způsobí, že TOS se bude pokoušet použít na linuxové oblasti, což se nebude líbit ovladači pevného disku, který na oplátku prohlásí celý disk za nedostupný.
Mezi ataristy existují spousty rozdělovacích programů od třetích společností (Atari utilita harddisk bohužel nepovolí změnit ID oblasti) a tento manuál se nemůže detailně zabývat každým z nich. Následující postup tedy pokrývá program SCSITool (od Hard+Soft GmBH).
Spusťte SCSITool a vyberte disk, který chcete rozdělit (menu , položka ).
Z menu vyberte buď pro přidání nových oblastí nebo změnu velikostí stávajících, nebo pro změnu jedné konkrétní oblasti. Pokud ještě nemáte vytvořené oblasti se správnými velikostmi a nechcete jenom změnit ID oblasti, je asi lepší použít možnost .
Pokud jste zvolili , vyberte v dialogovém okně položku existing. V následujícím okně se zobrazí seznam existujících oblastí, které můžete doladit posuvníky. První sloupec v seznamu obsahuje typ oblasti, který můžete editovat kliknutím do textového pole. Když skončíte s editací oblastí, uložte změny kliknutím na tlačítko .
V případě že jste zvolili , vyberte ze seznamu oblast, kterou chcete změnit a v dialogovém okně vyberte other systems. Další okno vypíše detailní informace o umístění vybrané oblasti a nechá vás změnit ID oblasti. Změny uložte kliknutím na tlačítko .
Někam si poznamenejte linuxová jména těch oblastí, které jste vytvořili nebo změnili pro použití Linuxem — viz B.4 – „Jak Linux pojmenovává pevné disky“.
Ukončete SCSITool přes menu a položku . Počítač se restartuje, abyste měli jistotu, že TOS používá změněnou tabulku oblastí. Pokud jste změnili jakoukoliv TOS/GEM oblast, bude neověřená a bude se muset znovu inicializovat (říkali jsme vám, že si máte zálohovat všechna data na disku, že?).
V instalačním programu existuje rozdělovací nástroj pro Linux/m68k nazvaný atari-fdisk, ale zatím doporučujeme rozdělovat disk editorem oblastí v TOS, nebo nějakým jiným nástrojem. Pokud váš editor oblastí nemá možnost editovat typ oblasti, můžete udělat tento kritický krok později (z dočasného instalačního RAMdisku). SCSITool je jediný nám známý editor oblastí, který podporuje výběr libovolného typu oblasti, ale samozřejmě mohou existovat i jiné nástroje — vyberte si ten, který vyhovuje vašim požadavkům.
Na Macintoshi byly testovány následující nástroje pro dělení disku: pdisk, HD SC Setup 7.3.5 (Apple), HDT 1.8 (FWB), SilverLining (LaCie) a DiskTool (Tim Endres, GPL). U programů HDT a SilverLining je vyžadována plná verze. Aby nástroj od Applu mohl rozpoznat disky jiných výrobců, musí být „opraven“. (Postup jak opravit HD SC Setup za pomoci ResEditu je k dispozici na http://www.euronet.nl/users/ernstoud/patch.html.)
Pro Macintoshe používající IDE disky je potřeba k vytvoření prázdného místa pro linuxové oblasti použít program Apple Drive Setup a vlastní dělení disku provést až v Linuxu. Další možností je použít MacOS verzi pdisku, který lze stáhnout z FTP serveru MkLinuxu.