Tato podkapitola popisuje různé druhy instalačních médií, která můžete použít pro instalaci Debianu. Výhody a nevýhody jednotlivých médií pak podrobněji rozebírá kapitola 4 – „Získání instalačních médií“.
Kdykoliv v této příručce uvidíte napsáno „CD-ROM“, čtěte to jako „CD-ROM nebo DVD-ROM“, protože z hlediska operačního systému není mezi těmito technologiemi žádný rozdíl.
Některé architektury umožňují instalaci z CD. Na počítačích s možností zavedení systému z CD mechaniky se lze při instalaci vyhnout použití disket. I v případě, že váš počítač neumí zavádět systém přímo z CD, můžete CD-ROM využít po počátečním zavedení systému z jiného média, viz 5 – „Zavedení instalačního systému“.
Pro mnoho architektur je také zajímavá možnost zavedení instalačního systému z pevného disku. To však vyžaduje jiný operační systém, pomocí kterého nahrajete na disk instalační program.
Systém také můžete zavést ze sítě.
Příjemnou možností je bezdisková instalace. Systém se zavede z lokální sítě a všechny lokální souborové systémy se připojí přes NFS.
Po instalaci jádra systému můžete doinstalovat zbytek Debianu přes libovolné síťové připojení (včetně PPP) pomocí služeb FTP nebo HTTP.
Pokud používáte jiný unixový systém, můžete jej využít pro instalaci
Debian GNU/Linuxu a úplně tak obejít debian-installer popisovaný ve zbytku
příručky. Tento způsob instalace je vhodný zejména pro uživatele
s podivným hardwarem, který jinak není podporován instalačními médii,
nebo na počítačích, které si nemohou dovolit prostoje. Jestliže vás
zmíněná technika zajímá, přeskočte na C.4 – „Instalace Debianu ze stávajícího unixového/linuxového systému“.
Zaváděcí disky Debianu obsahují jádro s velkým množstvím ovladačů, aby fungovaly na co nejširší škále počítačů. Jestli se vám takto připravené jádro zdá pro běžné použití zbytečně velké, pročtěte si návod o přípravě vlastního jádra (8.4 – „Kompilace nového jádra“). Podpora co nejvíce zařízení na instalačních discích je žádoucí pro snadnou instalaci na libovolném hardwaru.