Parametry pro zavádění jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu, které se používají v případech, kdy chceme zajistit, aby jádro korektně pracovalo s neposlušnými zařízeními. Ve většinou je jádro schopno rozpoznat všechna zařízení automaticky, ale v některých speciálních případech mu musíte trochu pomoci.
Při prvním zavádění systému zkuste, zdali systém rozpozná všechna potřebná zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte pro začátek žádné vlastní hodnoty). Systém obvykle naběhne. V případě, že se tak nestane, můžete systém zavést později poté, co zjistíte, jaké parametry je potřeba zadat, aby jádro korektně rozpoznalo váš hardware.
Poznatky o nejrůznějších zaváděcích parametrech a podivných zařízeních jsou k nalezení v Linux BootPrompt HOWTO. Následující text obsahuje popis jen stěžejních parametrů. Vybrané problémy popisuje 5.3 – „Problémy s instalačním systémem“.
Brzy po zavedení jádra můžete zpozorovat hlášení
Memory:dostupnák/celkemk available
Hodnota celkem by měla ukazovat celkovou
fyzickou paměť RAM (v kilobajtech), která je systému dostupná.
Pokud tato hodnota neodpovídá aktuálnímu stavu instalované paměti,
potom byste měli použít zaváděcí parametr
mem=,
kde ramram je vámi udaná velikost paměti
zakončená znakem „k“ pro kilobajty nebo „m“ pro megabajty.
Například, obě hodnoty mem=65536k a
mem=64m znamenají 64MB RAM.
Jádro by
mělo být schopno rozpoznat, že zavádíte systém ze sériové konzoly.
Pokud máte v zaváděném počítači rovněž grafickou kartu (framebuffer)
a připojenou klávesnici, měli byste při zavádění zadat parametr
console=,
kde zařízenízařízení je vaše sériové zařízení, což
je obvykle něco jako ttyS0.
Instalační systém rozpoznává několik užitečných parametrů.[2]
Nastavením tohoto parametru můžete změnit nejnižší prioritu zobrazených otázek.
Standardní instalace používá nastavení
debconf/priority=high, což znamená, že se
zobrazí jak kritické, tak důležité hlášky, ale normální a nevýznamné
zprávy jsou přeskočeny. Jestliže se vyskytne problém, instalátor
upraví priority otázek podle potřeb.
Když použijete parametr
debconf/priority=medium, zobrazí se instalační
menu a získáte nad instalací větší kontrolu. Při použití
debconf/priority=low, nic se nepřeskakuje
a zobrazí se všechny hlášky instalačního programu (to je ekvivalentní
zaváděcí metodě expert). Hodnotou
debconf/priority=critical se potlačí všechny
zprávy a otázky se stupněm důležitosti menším než kritickým. Pro tyto
potlačené otázky se použijí přednastavené hodnoty.
Ovlivňuje uživatelské rozhraní, ve kterém bude instalace probíhat. Dostupné volby jsou:
DEBIAN_FRONTEND=noninteractive
DEBIAN_FRONTEND=text
DEBIAN_FRONTEND=newt
DEBIAN_FRONTEND=slang
DEBIAN_FRONTEND=ncurses
DEBIAN_FRONTEND=bogl
DEBIAN_FRONTEND=gtk
DEBIAN_FRONTEND=corba
Standardní rozhraní je DEBIAN_FRONTEND=newt.
Pro instalaci přes sériovou konzolu může být vhodnější
DEBIAN_FRONTEND=text. Standardní instalační
média momentálně podporují pouze rozhraní newt,
tudíž je tato volba spíše příslibem do budoucna.
Tímto parametrem můžete kontrolovat množství zpráv, které se zapíší do instalačního logu.
BOOT_DEBUG=0Toto je standardní hodnota.
BOOT_DEBUG=1Upovídanější než obvykle.
BOOT_DEBUG=2Spousty ladících informací.
BOOT_DEBUG=3Pro opravdu detailní ladění se během zavádění několikrát spustí shell, ve kterém můžete kontrolovat a ovlivňovat náběh systému. Když shell ukončíte, bude zavádění pokračovat.
Hodnota tohoto parametru zadává cestu k zařízení, ze kterého se má
nahrát instalační systém, například
INSTALL_MEDIA_DEV=/dev/floppy/0
Normálně se totiž zaváděcí disketa snaží najít kořenovou disketu na všech dostupných disketových mechanikách a USB discích. Tímto parametrem jí sdělíte, že se má podívat jenom na zadané zařízení.
Některé architektury využívají pro instalaci v různých jazycích
jaderný framebuffer (grafická konzole). Pokud na svém systému
zaznamenáte symptomy jako chybové hlášky o btermu a boglu, černou
obrazovku nebo zamrznutí instalace po několika minutách od spuštění,
můžete framebuffer vypnout parametrem
debian-installer/framebuffer=false.
Pokud hledání USB zařízení způsobuje problémy, nastavte tento parametr
na hodnotu false.
Standardně se debian-installer snaží získat nastavení sítě přes DHCP. Je-li
získáno nějaké nastavení, instalační systém se na nic nebude ptát
a automaticky bude pokračovat v instalaci. K ručnímu nastavení sítě se
dostanete pouze v případě, že dotaz na DHCP server selže.
Máte-li tedy na místní síti DHCP server, ale z nějakého důvodu jej
nechcete použít (protože např. pro účely instalace vrací špatné
hodnoty), můžete použít parametr
netcfg/disable_dhcp=false, kterým zabráníte
automatickému nastavení sítě přes DHCP a rovnou budete požádáni
o ruční nastavení síťových údajů.
Pokud chcete zabránit startu PCMCIA služeb, nastavte tento parametr na
hodnotu false. Některé notebooky jsou totiž
nechvalně známé tím, že při startu PCMCIA služeb zaseknou celý systém.
Zde můžete zadat url k souboru s přednastavením, podle kterého se má provést automatická instalace, viz 4.7 – „Automatická Instalace“.
Zde můžete zadat soubor s přednastavením, podle kterého se má provést automatická instalace, viz 4.7 – „Automatická Instalace“.
[2] Jádro akceptuje nejvýše 8 parametrů a 8 proměnných prostředí (včetně standardních voleb pro instalační program). Pokud tento limit překročíte, jádra řady 2.4 přebývající parametry zahodí, jádra 2.6 zpanikaří.