Tato podkapitola popisuje různé druhy instalačních médií, která můžete použít pro instalaci Debianu. Výhody a nevýhody jednotlivých médií pak podrobněji rozebírá kapitola 4 – „Získání instalačních médií“.
Přestože je instalace z disket nejméně pohodlná volba, stále se někdy používá pro počáteční zavedení instalačního systému. Vše co potřebujete, je pouze 3,5 palcová disketová jednotka s kapacitou 1440 kilobajtů.
Kdykoliv v této příručce uvidíte napsáno „CD-ROM“, čtěte to jako „CD-ROM nebo DVD-ROM“, protože z hlediska operačního systému není mezi těmito technologiemi žádný rozdíl.
Některé architektury umožňují instalaci z CD. Na počítačích s možností zavedení systému z CD mechaniky se lze při instalaci vyhnout použití disket. I v případě, že váš počítač neumí zavádět systém přímo z CD, můžete CD-ROM využít po počátečním zavedení systému z jiného média, viz 5 – „Zavedení instalačního systému“.
Využít můžete jak SCSI, tak IDE/ATAPI CD/DVD-ROM. Navíc jsou podporována i stará nestandardní rozhraní jako Mitsumi a Matsushita, u kterých se ovšem může stát, že takové mechaniky budou pro zprovoznění vyžadovat zvláštní parametr při zavádění systému. Je rovněž nepravděpodobné, že by z těchto mechanik šlo zavést operační systém. Vyčerpávající informace o CD mechanikách v Linuxu najdete v Linux CD-ROM HOWTO.
Podporovány jsou také externí USB CD-ROM mechaniky a některá FireWire zařízení pracující s ovladači ohci1394 a sbp2.
Pro mnoho architektur je také zajímavá možnost zavedení instalačního systému z pevného disku. To však vyžaduje jiný operační systém, pomocí kterého nahrajete na disk instalační program.
Mnoho počítačů potřebuje disketové nebo CD-ROM mechaniky pouze pro instalaci systému a pro záchranné účely. Pokud spravujete nějaké servery, jistě jste již uvažovali o zbytečnosti těchto mechanik a o možnosti instalovat systém z paměťového USB média, populární „klíčenky“. Tato možnost je velmi zajímavá i pro malé systémy, jejichž skříně neoplývají volným prostorem.
Systém také můžete zavést ze sítě.
Příjemnou možností je bezdisková instalace. Systém se zavede z lokální sítě a všechny lokální souborové systémy se připojí přes NFS.
Po instalaci jádra systému můžete doinstalovat zbytek Debianu přes libovolné síťové připojení (včetně PPP) pomocí služeb FTP nebo HTTP.
Pokud používáte jiný unixový systém, můžete jej využít pro instalaci
Debian GNU/Linuxu a úplně tak obejít debian-installer popisovaný ve zbytku
příručky. Tento způsob instalace je vhodný zejména pro uživatele
s podivným hardwarem, který jinak není podporován instalačními médii,
nebo na počítačích, které si nemohou dovolit prostoje. Jestliže vás
zmíněná technika zajímá, přeskočte na C.4 – „Instalace Debianu ze stávajícího unixového/linuxového systému“.
Zaváděcí disky Debianu obsahují jádro s velkým množstvím ovladačů, aby fungovaly na co nejširší škále počítačů. Jestli se vám takto připravené jádro zdá pro běžné použití zbytečně velké, pročtěte si návod o přípravě vlastního jádra (8.5 – „Kompilace nového jádra“). Podpora co nejvíce zařízení na instalačních discích je žádoucí pro snadnou instalaci na libovolném hardwaru.
Instalační systém Debianu obsahuje podporu pro disketové mechaniky, IDE disky, disketové mechaniky IDE, IDE disky na paralelním portu, řadiče a jednotky SCSI, USB a FireWire. Systém umí pracovat se souborovými systémy FAT, FAT s rozšířením Win-32 (VFAT), NTFS a dalšími.
Podporovány jsou také disky emulující AT rozhraní. Bývají označeny jako MFM, RLL, IDE nebo ATA. Podpora starých 8 bitových řadičů používaných v počítačích IBM XT je dostupná pouze v modulu jádra. Použít můžete také řadiče SCSI disků od nejrůznějších výrobců, podrobnosti jsou shromážděny v Linux Hardware Compatibility HOWTO.